První prokazatelnou zmínkou o léčebném baňkování jsou lékařské pečetě zhotovené asi roku 3.300 př.n.l. v Mezopotámii. Podobné pečetě se později používaly v Řecku. Baňka tam byla považována za logo lékaře, což je důkazem toho, jak významná metoda léčby to musela být. Detailně baňkování popisuje i Hippokrates. Také v takzvaných veterinárních papyrech (Egypt, 2 200 př.n.l.) a v ajurvédě – nejstarší indické lékařské spisy známe z doby kolem r. 1 500 př.n.l..
Baňkování je nejefektivnější metodou, která rychle a bez vedlejších účinků odstraní bolesti zad.
„ Kde jsou v zádech bolesti, tam se baňkuje“.
Při proceduře se přikládají (přisávají) nahřáté baňky na určitá místa zad pacienta. Stopy po baňce označí samotné nemocné tělo a pod baňkou v nemocném místě zůstane flíček, ten vznikne určitým množstvím krve, která se nachází „mimo cirkulaci“. Tomuto místu je třeba se individuálně vícě věnovat. Tento flíček zmizí do cca 2-3 dnů od procedury.
Známe několik druhů baňkování:
Krvavé baňkování – terapeut podráždí určitá místa na zádech pacientů speciálními nástroji, skarifikátory. Na takto připraven místa přikládá evakuační skleněné baňky, do nichž se nasává různě velké množství krve. Pacient většinou bezprostředně po ukončení terapie odchází se známkami uzdravování.
odle dosud platných právních norem České republiky laici nesmějí porušovat integritu kůže.
Suché baňkování – zde nedochází k porušení kůže. Pomocí vhodných opatření se na gelose (rušivé pole) vyvolá podráždění sáním, které způsobí, že červené krvinky proniknou z cév do prostoru kolem nich, aniž by došlo k poranění vlásečnic (suchá diapedéza). Tyto extravazáty se musí z krevní podlitiny opět odstranit. Aby se zaktivovaly, musí organismus výrazně zlepšit prokrvení postižených míst, což vyžaduje celkovou aktivaci veškerých životních pochodů v léčené zóně (narušená reflexní zóna). Podle reflexologie to působí přímo na odpovídající cílový orgán a v souladu s celostním pohledem na pacienta zase zpět na celek ve smyslu normalizující informační zpětné vazby.
Definice – baňkování můžem popsat jako:
- zásah do regulace prokrvení
- regulaci poměrů kyselin a zásad
- regulaci tlaku ve tkáních (edém – otok)
- následné uvolnění receptorů bolesti
- regulaci piezo a pyroelektrických poměrů v kůži
- normalizaci narušené holografické oblasti, která následkem chybné zpětné vazby vysílá trvalé dráždivé podněty
Tyto regulace směřují k autonomnímu vegetativním nervstvu, ve kterém je navzájem zřetězeno více spínacích úrovní, a to až po vědomí.
Nástroje :
– baňky
– panenský olivový olej s esencí dle přání klienta